Jiné akce

Sraz ČTYŘKOLKÁŘŮ Biskoupky - jak to bylo (01.08.2005)

„Hele, chlape, nediskutuj a přijeď ! Že tě do teď terén moc nebral, je úplně jedno ! Kdo s náma jednou vyrazí na výlet, už nikdy nechce jinak! Však počkej, uvidíš !“ Tak těmito a podobnými argumenty, myšlenými samozřejmě s nadsázkou a humorem, mě přesvědčovali pánové z brněnského OFF ROAD CENTRA, abych se zúčastnil prvního Českého srazu čtyřkolek, který pořádali v Biskoupkách nedaleko Ivančic. Přesvědčili mě a upřímně a bez nadsázky, měli pravdu !

Velký statek v Biskoupkách, který byl mimochodem parádní základnou pro takovouhle akci, žil už v pátek. Během odpoledne zaplňovaly jeho nádvoří auta s přívěsy a terénními „vozítky“ s řídítky rozličných značek, druhů a určení. Od lehkých a relativně nízkých „funny“ quadů s pohonem zadní nápravy, přes vyloženě speciály na motokrosové tratě až po velké užitkové pracovní lunochody (ATV), které se po zapnutí 4x4 vyhrabou opravdu úplně odkudkoli. Páteční „seznamovací“ večírek čtyřkolkářů a asi čtyřicetikilometrová vyjížďka po okolí, která mu předcházela, byli pouhou předzvěstí toho, co bylo připraveno na sobotu.
Já jsem dorazil do Biskoupek v sobotu ráno (musel jsem bohužel oželet páteční selátko) v očekávání soutěží a RZ na nějakém uzavřeném polygonu, při kterých bych navíc stihl otestovat nové krosové hadry KENNY. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem namísto toho kromě startovního čísla obdržel ještě mapu s vyznačenou asi šedesátikilometrovou trasou, vedoucí až na drobné výjimky striktně lesy, poli a lukami s tím, že se na polygon musí samozřejmě nejdříve dojet ! Sedlal jsem „užitňáka“ Linhaje, kterého mi velice ochotně půjčili kluci z OFF ROAD CENTRA a tímto se jemu i jim omlouvám za to, co všechno musel chudák přestát, protože peklo začalo už od první chvíle, kdy se peloton více a méně řvoucích čtyřkolek zavrtal do lesa za Ivančicemi. Quadaři jeli první a dávali tomu sadu a my ostatní, pokud jsme se nechtěli ztratit, jsme je museli následovat. Koleno na zemi někde ve „švoncovce“ je možná adrenalin, ale s tímhle se to asi fakt srovnat nedá. Polní cesty s plným plynem, divoké sjezdy a výjezdy tam, kde bych si nebyl jistý ani pěšky, objíždění padlých stromů přes bahno a kaňony, které se na první pohled tváří neprůjezdně, překonávání klád přes cestu, brodění řeky a další snaha o vítězství nad matkou přírodou. Aby se při cestě dokonale vyblbli opravdu všichni včetně zkušených závodníků, proběhly zastávky ve staré pískovně a také na motokrosové trati.
V offroadovém areálu v Pohořelicích, kam jsme všichni dorazili už důkladně zabahnění, někteří i slušně podření a jedna čtyřkolka dokonce se zlomenými řídítky (… normálně, taková běžná, dopolední vyjížďka…), už na nás byli kromě cateringu nachystaní i pořadatelé s bodovanými soutěžemi. První byla malá a samozřejmě měřená rychlostní zkouška, do které pořadatelé vtipně zakomponovali i dva výjezdy opravdu strmého vrchu. Zábava pokračovala na „barelracingovém“ hřišťátku, kde jsme po vzoru starých kovbojských her objížděli na čas trojúhelník. Nevěřili by jste, jak lehce jde tato disciplína absolvovat pouze na dvou kolech (a třeba naprosto nechtěně…) a jak rychle při ní dokážete svléknout pneumatiku. Aby měli ve výsledném bodování šanci i Ti, jejichž čtyřkolky měly handicap menšího výkonu, byla třetí soutěž pouze na šikovnosti řidičů, kteří měli za úkol „prokoulet“ dvě čtyřkolková kola připravenou trasou.
Jak byli všichni rozjuchaní a rozježdění, bylo rozhodnuto, že se na základnu pojde delší trasou s návštěvou známé motokrosové tratě v Jamolicích. Tam kvůli nám zastavili asi na 3/4 hodinky provoz, aby se hlavně quadaři, kteří ještě pořád neměli dost, mohli řádně vyskákat a my s „užitkovkama“ jsme si mezi tím střihli vyprošťování jednoho stroje pomocí navijáků, který se stal obětí rozbahněného potoka.
Pokud chcete vědět, jak jsem co by reprezentant vašich „oblíbených novin“ dopadl, pak vězte, že špatně. Při celkovém hodnocení jsem se sice umístil na šestém místě a byl jsem za tento výsledek dokonce vyzdvihován (poděkování patří klukům z Beskyd, kteří mi na eRZetu půjčili pořádně divokého ARCTIC CATa!), ale finále celého dne, stráveného na čtyřkolce, která měla večer na tripovém displeji číslovku 205 km, se dostavilo až v neděli ráno, kdy jsem skoro nebyl schopen vstát z postele a vše se vrátilo k normálu až po té, co se má tělesná schránka stala asi na dvě hodiny hračkou pro dvě ruce šikovné masérky…

Ondřej Hrůza, České motocyklové noviny ČMN